Rok utekl jako voda

P. Daniel Martinek si našel čas během příprav na primici a odpověděl na několik otázek, které se vrací k jeho působení v naší farnosti/děkanství:

V čem Tě obohatila jáhenská praxe v blanenské farnosti?

Na to se odpovídá poměrně snadno. Vzhledem k tomu, že tady bylo moje první místo, tak úplně vším. Jednoduše jakákoli práce s lidmi pro mě byla obohacující.

Objevil či prohloubil jsi během praxe nějakou novou dovednost/vlastnost?

Tak můžu se pochlubit snad tím, že jsem se naučil vytlačovat ovcím hlavu z plotu. To jsem předtím opravdu nikdy nedělal.

 Jak bys charakterizoval blanenskou farnost a blanenský děkanát - v čem mají své bohatství, které je možné rozvíjet?

To bohatství stojí (i padá) vždycky na lidech. Takže si myslím, že je potřeba rozvíjet především společného ducha. A to na obou rovinách – té duchovní i lidské. Rozvíjet ducha modlitby, kdy každý cítí jakousi vnitřní odpovědnost za toho druhého a ducha lidství, kdy se snažíme vytvářet opravdové společenství nesympatiím navzdory. Tak do toho!

Zážitek na který budeš vzpomínat s radostí?

Určitě budu vzpomínat na spoustu zážitků z dětských katechezí. Mysl dětí je opravdu ohromná. Taky na můj první a poslední zpívaný Exultet v úplném znění na Velikonoční vigilii (úplné znění totiž zpívá jedině jáhen). A taky na upřímnost lidí v nemocnici, kteří o vás bezelstně řeknou úplně cokoli.

Je něco, co sis nevyzkoušel během jáhenské praxe a mrzí Tě to?

Nic mě nenapadá. Asi je lepší soustředit se na to co je než na to, co by mohlo být.

Message, kterou bys chtěl sdělit farníkům blanenského děkanství.

Pokud k vám zase někdy někdo nastoupí, buďte k němu tak dobří jako jste byli ke mně.

Nyní je čas, abychom ho dál doprovázeli modlitbou, vyprošovali požehnání a radost z kněžské služby. Farnost se s P. Danielem Martinkem rozloučí 25. srpna při nedělních bohoslužbách a následující farní kavárně. Fotografie z kněžského svěcení je možné prohlédnout ve fotogalerii.